„Do konce života si budu pamatovat přechod z roku 1999 na 2000. Nikdy dříve bych si nemyslela, že se můj život začne během jedné chvíle odvíjet zcela jiným směrem. Bylo mi třiatřicet let. Kristova léta? A rok 2000? Určitě je to zvláštní kombinace. Vše souvisí se vším a všechno má svůj čas. A tak se to událo i u mě.
Do svých třiatřiceti let jsem žila běžný život. Byla jsem přesvědčena o tom, že všichni lidé to mají podobně a že se jinak ani žít nedá. Na přelomu roku 1999 a 2000 jsem se ale ocitla v léčebně závislostí. Mohla za to kombinace silných úzkostí a závislosti na alkoholu. Nemohla jsem pochopit, proč se mi to všechno stalo. A strašně jsem se styděla. Až později mi došlo, že jsem tak dlouho dávala přednost druhým lidem před sebou, až se mi to vymstilo. Svoje potřeby jsem potlačovala a dusila v sobě. Tiše jsem utíkala do umělého světa, který jsem si utvořila pomocí alkoholu. Nastal dosud nejhorší okamžik mého života. Propad na dno. Jen těžko jsem si dokázala představit cestu zpátky.
Začala jsem však jít cestou srdce. Objevila jsem v sobě spoustu krásných věcí, o kterých jsem dřív nevěděla nebo jsem je potlačovala. Objevila jsem lásku k lidem, intuici a zcela jiné prožívání lidského života. Našla jsem svoji duši a sílu pomáhat ostatním. Bez pokory k životu a neměnným skutečnostem v něm bych to nedokázala.“