Zakladatelka Branického sanatoria a zároveň úspěšná adiktoložka má za sebou spoustu zkušeností, a to nejen teoretických. Proto, že sama zažila, jaké to je potýkat se se závislostí, se rozhodla pomáhat lidem tyto problémy překonat a postavit se své životní krizi. Navádí je na nový způsob života bez úniků od sebe sama.
Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti se závislostmi a co vás přivedlo k práci terapeutky?
„Do konce života si budu pamatovat přechod z roku 1999 na 2000. Nikdy dříve bych si nemyslela, že se můj život začne během jedné chvíle odvíjet zcela jiným směrem. Bylo mi třiatřicet let. Kristova léta? A rok 2000? Určitě je to zvláštní kombinace. Vše souvisí se vším a všechno má svůj čas. A tak se to událo i u mě.
Do svých třiatřiceti let jsem žila běžný život. Byla jsem přesvědčena o tom, že všichni lidé to mají podobně a že se jinak ani žít nedá. Na přelomu roku 1999 a 2000 jsem se ale ocitla v léčebně závislostí. Mohla za to kombinace silných úzkostí a závislosti na alkoholu. Nemohla jsem pochopit, proč se mi to všechno stalo. A strašně jsem se styděla. Až později mi došlo, že jsem tak dlouho dávala přednost druhým lidem před sebou, až se mi to vymstilo. Svoje potřeby jsem potlačovala a dusila v sobě. Tiše jsem utíkala do umělého světa, který jsem si utvořila pomocí alkoholu. Nastal dosud nejhorší okamžik mého života. Propad na dno. Jen těžko jsem si dokázala představit cestu zpátky.
Začala jsem však jít cestou srdce. Objevila jsem v sobě spoustu krásných věcí, o kterých jsem dřív nevěděla nebo jsem je potlačovala. Objevila jsem lásku k lidem, intuici a zcela jiné prožívání lidského života. Našla jsem svoji duši a sílu pomáhat ostatním. Bez pokory k životu a neměnným skutečnostem v něm bych to nedokázala.“
Nic se neděje náhodou. Dnes vím, že mi od života přišla výzva v té nejtvrdší podobě. Dosud jsem neposlouchala své pocity, které mi říkaly, že je v mém životě něco špatně. Tak mi to život předestřel jinak. Pochopila jsem to, co mi chtěl říct. Je to 25 let. Jsem vděčná za tu vnitřní sílu, která mě ponoukla poslouchat sama sebe.
Moniko, máte 24 let praxe se závislými. Vašemu sanatoriu je již více něž 14 let. Co klientům pomáhá ze závislosti?
Co pomáhá? Důstojné, tiché a skromné prostředí. Vlastně je to vstřícnost i naší prvorepublikové vily Branického sanatoria. Můj terapeutický tým a sanatorium na kopci v Braníku s výhledem na Prahu, přesto v anonymitě, je prostě nádherná účinná kombinace.
Když se vrátím k závislosti. Závislost není jen věc přecvičení zvyku "nepít, nebrat". Závislost souvisí s potřebou psychické proměny osobnosti člověka. Proč? Závislý člověk utíká pomocí své návykové látky ze svého běžného života, protože má problém svůj život žít. Takový člověk potřebuje čas, svůj čas, to znamená čas odloučení od rodiny. Být nějaký čas sám se sebou, kde pomocí odborných terapií ventiluje své problémy a bolesti. Řeší příčiny své závislosti.
Závislí lidé, kteří se k nám přicházejí léčit ze svých domovů, mají problémy ve vztazích. Vedle svých partnerů bývají osamoceni, někdy jsou zcela osamoceni bez partnerů, nebo jim prostě vztahy celkově nefungují. Jako důležitou složku naší léčby vnímám pospolitost klientů, sounáležitost, společné sdílení, jak v terapiích i mimo ně. Jedná se o návrat k prostotě lidských vztahů. Pomáhat si, komunikovat, společně růst, naslouchat. Učit se řádu. Jako důležitý a pozitivní faktor léčby vnímám i to, když klient není na pokoji sám a vlastně spolubydlením s druhým člověkem se učí právě nové komunikaci a sdílení. Ve většině partnerských nebo jiných vztazích našich klientů chybí komunikace. Prostá lidská komunikace, úcta a respekt člověka k člověku, je základ lidské pohody, sdílení, radostí i strastí. Pomocí sdílení naši klienti znovu poznávají a zažívají vztah člověka k člověku, posouvají svoje sebevědomí a sebehodnotu.
Podstoupit intenzivní terapii není jednoduché, ale je to účinné. Víte, někdy přichází klienti s otázkou. Máte saunu? A co bazén? A vířivku? "Ano, saunu máme", odpovídám, "ale nepoužíváme ji. V léčbě závislosti totiž není důležitá." Opravdu to tak vnímám. Léčba je "návrat k sobě". Nalezení svého směru. Lidi mají saunu doma, chodí pravidelně do bazénu a přesto pijí, fetují. Cesta k sobě vede přes lidskost, duši a srdce. Uvědomění. Jde o návrat k lidským hodnotám, k sobě sama. A tam nikdy nevede cesta přes komfort.
Takže, když to shrnu. Nejdůležitější je terapie slovem, sdílení v malém počtu lidí, spolufungování, spoluvytváření - učení se "SPOLU". Což je základ fungujících vztahů. Věnovat se sobě v tichosti, skromnosti, anonymitě. Nemířím tím k pobytu v malé dřevěné chýši bez vody, ale k prostředí které nabádá od materiálních přežitků ke krásné OBYČEJNOSTI.
Ne jedna velká myšlenka vznikla z ticha, usebrání, pospolitosti se správnou skupinou lidí.
A zvyky a návyky? Prevence relapsu je samozřejmě důležitá. Když přijde však "ROZHODNUTÍ - Už nechci pít, brát!", pak v rámci následné péče a a pomocí ambulantních terapií, klient i tuto oblast zvládá.
Co vás vedlo k tomu, založit soukromé sanatorium pro závislé? Lidé si péči platí, je to tak..?
„Klientům závislým na návykových látkách se věnuji od roku 2001, kdy jsem nastoupila do Psychiatrické léčebny Bohnice jako terapeutka na oddělení závislostí v ústavní léčbě. Tady jsem působila 10 let, poslední léta jako hlavní terapeutka. V roce 2008 jsem založila doléčovací centrum ALMA v Praze, avšak srdce mě táhlo stále k jádru řešení problému závislosti, do pobytové léčby.
Léčbu závislostí jsem chtěla dělat jinak než v klasických zařízeních. A také věnovat se lidem v individuální péči, která je mířena na člověka jako jednotlivce, ne na velkou skupinu lidí, jak je tomu ve státních léčebnách. Stavění takového sanatoria samozřejmě nebylo jednoduché. Výsledkem však je Branické sanatorium Moniky Plocové, jehož prioritou je celistvá komplexní péče s odborným, sebezkušenostním a psychosomatickým přístupem.“
Ano, péče je placená. Víte, moje zkušenost je, že co je zadarmo, toho si člověk neváží. A také péče zadarmo, tedy na pojišťovnu ve státních léčbách, nemůže být kvalitní. Jsou to obrovské skupiny lidí, které se tu léčí a psychoterapie je minimální. Sama jsem léčbou závislosti ve státní léčebně prošla a vím, co jsem pak musela investovat do dalšího seberozvoje.
Víte, dnes vzniká spoustu dalších zařízení pro léčbu závislosti, ale je potřeba opravdu věnovat pozornost tomu, jestli je to, co je nabízeno, opravdu léčba závislostí. Léčba závislostí není wellness nebo pionýrský tábor. Je to terapeutická práce na sobě. O tom jsem mluvila výše.
Náš terapeutický program pro překonání závislosti stojí v tuto chvíli 165 330,- Kč. Není to málo, ale stále je to cena, která je vstřícná a reálná. Cenu za pobyt se snažíme držet tak, aby si nás mohlo dovolit co nejvíce lidí. Náš cíl jde pomáhat obyčejným lidem.
Nehledě na to, jak často říkám.. "Propili nebo profetovali jsme daleko větší sumu než 165 000.." Tak to pojďme vložit do své úzdravy.
Jak vám sebezkušenost pomohla ve vaší kvalifikaci?
„V době prozření, tedy ve svých 33 letech, kdy jsem se léčila ze své závislosti, jsem poprvé pocítila své pravé pocity. Přestala jsem žít podle představ druhých lidí. Začala jsem žít podle sebe. Započala jsem čistý život bez návykových látek. Postupně se ve mně probouzela empatie a láska k sobě a s ní i k ostatním lidem. Otevřela se výzva v podobě nových kvalit a možností a já ji neodmítla. Šla jsem si za nově objevenou kvalitou – empatií a láskou. Deset let jsem pracovala v Psychiatrické léčebně Bohnice jako laická a následně hlavní terapeutka na oddělení závislostí. Dostudovala jsem si odbornost. Nyní mám vysokoškolské vzdělání v oblasti speciální pedagogiky. Jsem uznaný adiktolog, tedy specialista v oboru léčby návykových nemocí. Jsem odborník s vlastní sebezkušeností v oblasti závislostí.
Velmi dobře znám také systémovou ústavní léčbu při Psychiatrických nemocnicích. Poznala jsem problém závislosti a její léčbu z mnoha pohledů, a to i zahraničních. Ze svých zkušeností klienta i terapeuta jsem vytvořila vlastní mozaiku a založila jsem první soukromé pobytové sanatorium pro léčbu závislostí, Dům Moniky Plocové, následně Branické sanatorium Moniky Plocové. Napsala jsem také 4 autentické knihy z oblasti závislostí, které dodávají lidem odvahu začít řešit svůj problém. Vzdělávám terapeuty v mém odborném přístupu léčby. Jedinečnost je v mém přístupu a způsobu léčby, který se skrývá například v 33denním intenzivním pobytovém programu, jehož jsem autorkou. Jedinečný je také můj příběh, který se k mému poslání vztahuje.“
Co vás na práci nejvíc baví?
„K práci s lidmi mě zavedla intuice. Snad právě proto, že jsem našla východisko z pro mě tehdy bezvýchodné situace. Vznikl ve mně potenciál navádět na zdravou cestu lidi, kteří na tom jsou tak, jako jsem byla tehdy já. Točí se v bludném kruhu závislosti, který souvisí s ostatními bludnými kruhy jejich dosavadního životního stylu. Vše je jak má být. Můj život má smysl a já se ho snažím probouzet v druhých a pomoci jim nalézt cestu zpět. Proto miluji to, co dělám.“
Proč by měli klienti vyhledat právě vaše sanatorium?
„Za naše pobytové sanatorium hovoří hlavně výsledky za 14 let fungování. Naše úspěšnost je nesrovnatelně vyšší než ve státních léčebnách. A výsledky mají i naše ambulantní programy. Celkově dosahujeme dnes už více než 80 % úspěšnosti. Je to pochopitelné. Máme zcela jiný přístup. Cílem není myšlenka „nemůžu pít“, ale „už nikdy pít nechci“ a posléze "pití už nepotřebuju". Abstinence je prostředkem k čistotě vnímání a kvalitního života.
Klienti se u nás setkají s osobním příkladem. Ukážeme jim, že je možné dostat se i z těch největších problémů. To v nich probudí naději pro uzdravení. Setkají se i s našimi dalšími terapeuty, kteří svou závislost či jiné problémy zvládli a změnili v jednom okamžiku svou vlastní cestu. Sebezkušenost kombinujeme s odborností a zahraničními poznatky. Klienti pocítí naši snahu konat tak, aby pomoc měla smysl. Setkají se s lidskostí, úctou a respektem člověka k člověku.“
Jak probíhá léčba u vás?
„Máme interní program, jehož základem je domácí řád. Součástí jsou terapeutická sezení, skupiny, ateliér, dílna, jóga, posilovna nebo čajové rituály. Důležité je terapeutické vedení a vzájemná důvěra klientů a terapeutů. Prostředí dělají lidé. V nabídce máme také ambulantní programy, sestavené na míru klienta tak, aby měly smysl.“
V každém případě je u nás základem kvalitní pomoci člověk. Terapeut, který zažil stejně těžké chvíle, pomáhá člověku, který je právě zažívá. Když toto spojení funguje, pak teprve navazuje všechno ostatní – odbornost, praxe, škola a vzdělávání.
Terapie je u nás cesta k osobnostní změně. Krůček po krůčku. Ty kroky za člověka samotného nikdo neudělá. Klient si pak sahá hluboko do sebe, je to cesta zevnitř. Kvalitní a trvalá. Provázíme člověka na jeho cestě ke změně a současně ukazujeme na nebezpečí a mantinely, které mu klade jeho závislost, takzvané prevence relapsu. Vedeme k pevnosti, změně pohledu, lásce k sobě a k lásce k lidem. Když někdo najde nás, najde i radost, že se svým problémem začal něco dělat. Radost ze sebe sama. A konečně, pokud setrvá v práci na vlastní změně, najde vlastní cestu kvalitního života. Tam už člověk návykové látky nepotřebuje.“
Vzdělání a praxe Moniky Plocové
| ROK | VZDĚLÁNÍ a PRAXE |
|---|---|
| 2001 - 2003 | Studium Pražská psychoterapeutická fakulta |
| 2001 - 2002 | Sebezkušenostní výcvikové semináře - arteterapie |
| 2003 | Sebezkušenostní seminář v etikoterapii |
| 2007 | Sebezkušenostní výcvik v hagioterapii |
| 2001 - 2010 | Odborný pracovník v PL Bohnice - terapeut |
| 2004 - 2007 | Odborný terapeut hepatologického zařízení REMEDIS s.r.o. - (terapeutické vedení drogově závislých klientů, nízkoprahové zařízení) |
| 2007 | Spoluzakladatelka o.s. ALMA FEMINA |
| 2008 | Spoluautorka projektu Centrum služeb následné péče pro ženy |
| 2009 - 2010 | Vedoucí terapeutka Centra služeb následné péče pro ženy ALMA, vedoucí terapeutka centra |
| 2008 | Studium VŠ - obor Speciální pedagogika a vychovatelství |
| 2010 | Přiznání způsobilosti specializace ADIKTOLOGA (MZČR) - t.j. specialista v oboru léčby návykových nemocí |
| 2010 | Sebezkušenostní výcvik Krizové intervence - systemický přístup |
| 2010 | Autorka odborného terapeutického systému pro překonání závislosti Dům na cestě k abstinenci |
| 2011 | Zakladatelka, odborná manažerka, vedoucí terapeutka - Dům Emblema |
| 2011 | Ředitelka Domu abstinence v Janově nad Nisou |
| 2012 | Zakladatelka, ředitelka soukromého sanatoria Dům Moniky Plocové, první soukromé sanatorium pro léčbu závislostí |
| 2012 | Udělení Bc. - VŠ speciální pedagogika a vychovatelství |
| 2013 | Výcvikové semináře v systemických konstelacích pod vedením Jana Bílého |
| 2015 | Udělení Mgr. - VŠ obor Speciální pedagogika |
| 2015 | Zakladatelka ambulaního soukromého zařízení Centrum Moniky Plocové, ředitelka centra |
| 2015 | Studium a praxe - Psychosomatika (psychosomatický přístup k závislostem, depresím a dalším psychickým problémům a stavům, celostní přístup k člověku) |
|
2016
2024
|
Zakladatelka, ředitelka, terapeutka, odborná supervizorka - Branické sanatorium Moniky Plocové ( rozšíření původního Domu Moniky Plocové, propojení s ambulantní péčí, ucelení komplexního terapeutickéhoho systému pro překonání závislosti), vztahový a rodinný terapeut, osobní praxe, 21 let abstinence od všech návykových látek, 19 let praxe v oblasti závislostí a vztahů. Jsem nadále jednatelkou a terapeutkou Branického sanatoria. Jsem vedoucím týmu Branického sanatoria, s kterým společně zajišťujeme kvalitu a opravdovost terapeutické péče. Osobně 25- tým rokem abstinuji od všech návykových látek a snažím se jít příkladem. 24 let pracuji se závislými klienty. Pokračuji dál v předávání svého poselství úzdravy ze závislosti. Navádím stále ty, kteří to potřebují na svou osobní smysluplnou cestu, ke smyslu života, do spokojenosti se sebou sama. Svou práci (poslání) mám stále ráda. Píšu svou pátou knihu.. Je o čem...
|
Ostatní informace
V březnu 2023 jsem se po 23 letech znovu vdala. Opravdu bych si nepomyslela, že se to ještě stane. Po 20 letech, kdy se mi v partnerských vztazích nedařilo potkat lásku, jsem ji potkala. Tedy znovu, s touto krásnou událostí, přišla změna jména. V osobním životě jsem Monika Brenner. V sanatoriu zachovávám své jméno, které od počátku zastřešuje naše sanatorium, tedy Monika Plocová.
Na počátku roku 2021 jsem se ve svém osobním životě navrátila k rodnému příjmení Hoffmann. Pokud se tedy ve vztahu k sanatoriu setkáte vedle jména Monika Plocová se jménem Monika Hoffmann, jsem to stále já. V mé lidské i profesní rovině se tímto nic nemění. Srdce mám stále na stejném místě...
V roce 2010 jsem spoluzaložila Dům Emblema, Ždírec, kde jsem začala uplatňovat svůj léčebný systém Dům na cestě k abstinenci. Zavedla a řídila jsem zde odbornou část léčby. V květnu 2010 jsem z domu Emblema odešla za svou potřebou lépe a účiněji uplatňovat své léčebné formy práce. Od května 2010 nemám s žádnými aktivitami tohoto domu nic společného.
