Spoluzávislost představuje určitý typický vzorec chování rodinných příslušníků alkoholika; právě tak jako nemocný sám jsou i oni „chyceni v pasti“, v uzavřeném systému.
Spoluzávislost rodinných příslušníků:
1. fáze: utajování
Rodinný příslušník udělá všechno pro to, aby alkoholismus partnera neproniknul na veřejnost, odstraňování lahví, popř. sám obstarává další alkohol. Při návštěvách ho omlouvá „není mu dobře“, „má moc práce“ apod. Nátlak na děti - nesmějí si domů vodit kamarády, ze strachu, že by mohli vidět opilého partnera. Tímto způsobem chování se rodina uzavírá, ubývají přátelé, ztrácejí se kontakty apod.
2. fáze: kontrola
Partner se snaží dostat pití druhého pod kontrolu. Prozkoumávání, hlídání, kontrolování veškerých aktivit druhého. Konkrétně hledání lahví s alkoholem a jejich ničení. V této fázi je velmi těžké se (za těchto podmínek) s partnerem rozejít - pocity viny - opustit nemocného, „léta jsme budovali,“ „kvůli dětem“ apod. Nebezpečí v této fázi je, že může partner začít pít s postiženým.
3. fáze: odmítání
Většinou po mnoha letech, rodinný příslušník již není schopen udržovat všechny mechanismy kontroly, následuje fáze odmítání „já už takhle dál nemůžu“. Tato fáze je (opět paradoxně) pro závislého partnera nejpříznivější (samozřejmě ne subjektivně příjemná), rodina vyvíjí nátlak na změnu (léčení) = v počáteční fázi rozhodování je pro závislého silným motivačním faktorem = „buď alkohol nebo rodina“.