V první fázi pobytu si klient zvyká na režim a komunitní systém. Stabilizuje svůj tělesný a duševní stav. Poznává míru problémů, které si v důsledku závislostní kariéry způsobil. Postupně si ujasňuje postoj k droze, důvody proč v užívání drogy nepokračovat.
V druhé fázi pobytu se podílí na chodu komunity, otevřeně pracuje na skupinách. V individuálních sezeních jasněji formuluje cíl pobytu a hledá cesty k řešení potíží a komplikací, které si v důsledku užívání drogy způsobil. Kontakt s okolním světem zakouší při výjezdech a stabilizuje změnu návyků při pracovních terapiích.
V závěrečné fázi léčby se orientuje na budoucnost, zajišťuje si bezpečné zázemí, hledá konkrétní momenty v dalším životě, které budou podepírat jeho abstinenci. Plánuje konkrétní doléčovací program.
Celý program je zaměřen na osobnostní rozvoj. To znamená, že během terapií skupinových i individuálních rozklíčujete základní pochybení v systému vývoje během vašeho předchozího života, a tak dojde nenásilně ke změně vlastního vnímání sebe sama. Tato změna vám umožní si do nového života odnést základní osnovu změn v chování, jež bude odrazovým můstkem pro možnost zlepšení vašeho prožívání a tím i sebepřijetí v nově ověřených modelech interakcí s okolním světem. To vám přinese pocit sebedůvěry, která je základem pro zdravější rozvoj v každodenním životě
V rámci terapií klienty směřujeme k následujícím cílům:
- rozeznat bez výmluv v plné míře rozsah problémů, které jim závislost způsobila
- uvědomit si a přijmout jako řešení trvalou, důslednou abstinenci
- hovořit na skupinách otevřeně o svých problémech
- naučit se vyvarovat rizikových známostí a životního stylu
- přejímat zpět odpovědnost za své chování ve všech životních situacích
- řešit důsledky, vzniklé závislostním životem
- změnit systém životních hodnot
- najít místo zpět ve své rodině
- vytvořit si jasnou představu budoucího života kroků k němu vedoucích
V hodnotovém systému kulturního člověka stojí poměrně vysoko bytostně spirituální potřeba smyslu, na kterou upozornil C. G. Jung a na níž postavil své celoživotní dílo Viktor Frankl. Tato potřeba, individuálně různě výrazná a u každého jedince individuálně strukturovaná a propojená s dalšími motivačními, kognitivními a emočními komponentami osobnosti, může být chápána jako jeden z dominantních integračních faktorů psychiky. Psychoterapeutická literatura běžně popisuje noogenní neurózy pacientů, kteří trpí pocitem, často oprávněným, že jejich život postrádá smysl. Náprava nespočívá v dodání nějaké informace o tom, co"je" smyslem života, nýbrž ve vedení pacienta k tomu, aby se otevřel formující zkušenosti, která mu pomůže najít smysl jeho vlastního života. Zatímco farmakoterapeutický výzkum přichází se stále účinnějšími léky tlumícími trýznivé symptomy, zejména úzkost a depresi, většinou rychleji než psychoterapie, noogenní neurózy farmakoterapeuticky vyléčit nelze. Poznání spirituality a práce s touto komponentou osobnosti budou proto hrát v psychoterapii stále významnější roli.