V hodnotovém systému kulturního člověka stojí poměrně vysoko bytostně spirituální potřeba smyslu, na kterou upozornil C. G. Jung a na níž postavil své celoživotní dílo Viktor Frankl. Tato potřeba, individuálně různě výrazná a u každého jedince individuálně strukturovaná a propojená s dalšími motivačními, kognitivními a emočními komponentami osobnosti, může být chápána jako jeden z dominantních integračních faktorů psychiky. Psychoterapeutická literatura běžně popisuje noogenní neurózy pacientů, kteří trpí pocitem, často oprávněným, že jejich život postrádá smysl. Náprava nespočívá v dodání nějaké informace o tom, co"je" smyslem života, nýbrž ve vedení pacienta k tomu, aby se otevřel formující zkušenosti, která mu pomůže najít smysl jeho vlastního života. Zatímco farmakoterapeutický výzkum přichází se stále účinnějšími léky tlumícími trýznivé symptomy, zejména úzkost a depresi, většinou rychleji než psychoterapie, noogenní neurózy farmakoterapeuticky vyléčit nelze. Poznání spirituality a práce s touto komponentou osobnosti budou proto hrát v psychoterapii stále významnější roli.
