Sociální fobie patří mezi neurotickou úzkostnou poruchu, která se projevuje v duševní a fyziologické rovině. Jedinec není schopný různých společenských situací.
Jedinec si uvědomuje, že jeho strach je iracionální, ale nedokáže si pomoci. Postupně ztrácí už tak poměrně nízké sebevědomí. Důsledkem může být zvýšení stresu a společenské izolace, protože jedinec se bojí jakéhokoliv společenského kontaktu.
Výskyt není vázaný na pohlaví, vzdělání a inteligenci. Zpravidla se začne projevovat v období puberty a dospívání.
Kde může být původ onemocnění?
Dítě mohlo být vystaveno požadavkům, které byly nad rámec jeho schopností. Jedinec má tak pocit, že naprosto selhal a výsledkem je pocit nepřijetí. Přesvědčí sám sebe o naprosté neschopnosti a dojde k pokřivenému pohledu na vlastní sebeobraz.
Vytvoření takového vnímání může také souviset s negativními zkušenostmi a životními neúspěchy. Příčinou také může být prožití traumatu a špatné rodinné vlivy.
Projevy fobie vychází z hluboce zakořeněné negativní představě o sobě samém, která má svůj základ v dětství. Důležitá je včasná pomoc, tak nedojde k naprosté sociální izolaci nebo rozvoji silné deprese.
Jak se porucha projevuje?
Psychické projevy
- Jedinec se obává komunikace, bojí se kontaktu s lidmi.
- Stresuje ho seznámení s novými lidmi, setkání s autoritami a významnými osobnostmi.
- Na veřejnosti má strach z jakéhokoliv projevu, nevyjadřuje své názory.
- Neúčastní se společenského života, nerad telefonuje, přednáší a mluví na veřejnosti.
- Bojí se běžných společenských situací, jako je nakupování či návštěva restaurace.
- Prožívá negativní pocity, hněv na sebe samotného, ale také na druhé jedince.
- Pociťuje stud, bezmoc, které vedou k velmi negativním myšlenkám.
Fyziologické projevy
- Červenání pokožky a slabý či silnější třes končetin.
- Bušení srdce, návaly horka nebo naopak zimy, pocení či svalové napětí.
- Potíže s dechem, pocity na zvracení.
- Při těžším průběhu můžete dojít několikaminutové epizodě, která se nazývá panická ataka.
Důsledky fobie
Pokud se jedinci nedostane podpory a nemoci, dojde k rozvoji vyhýbavého chování a naprosté izolaci. Jedinec se tak neúčastní společenského života, je osamocený, ztrácí sebedůvěru, má problémy ve škole nebo práci. Zvýší se stres a může dojít k depresi. Jako únik může jedinec zvolit alkohol nebo drogy. Může také dojít k pokusům o ukončení života.
Léčba
Vždy se uzpůsobuje rozsahu, vážnosti problému a také klientově osobnosti. Pokud spolupracuje, dochází ke snížení potíží. A to pomocí léků nebo psychoterapie. Při terapii využíváme také kombinací těchto postupů. Léčba vždy záleží na individuálním stavu pacienta.