Psychoterapie a dharma nemají ani stejný cíl, ani stejnou cestu. I když děláním jednoho člověk může pomoci druhému, podobně jako vše pozitivní, co člověk činí v jedné oblasti života, podporuje i jeho ostatní oblasti. Cílem psychoterapie obecně je zlepšit schopnost člověka fungovat na této zemi a v tomto životě – pomoci člověku v práci, s dětmi, se vztahy a obecně pročistit vztahy v původní rodině, s matkou a otcem. Dharma je pro úplnou lidskou realizaci, navždy, pro všechny životy. Je to očistění celé duchovní karmy člověka, ne pouze tohoto života. Nevztahuje se pouze k původní psychologické situaci matky a otce. Je to praxe jdoucí za psychologii. Co je za psychologií? Stav kontemplace. Vstoupením do kontemplace přicházíme do univerzálního království, za samsáru. V tomto stavu se cyklus naděje a strachu lidského života stane bezvýznamným ve vztahu k blažené a bezčasové prostornosti reality. Takže dharma pomáhá člověku dostat se ze samsáry, zatímco terapie nám pomáhá v samsáře lépe fungovat. Míchat obě by znamenalo, že dharma je nějak nedostačující v metodách, jak skutečně pomoci lidem. Je to, jako kdyby někdo říkal, že dharma potřebuje zdokonalit, takže když k ní přidáme trochu psychoterapie, bude to něco skutečně silného. Avšak dharma je úplnou cestou.
Nauka pokračuje tisíce let přesným, precizním způsobem, který se nikdy nezměnil. Například když tu nebyla žádná psychoterapie, nauka stále pomáhala lidem stát se osvícenými a dosáhnout duhového těla. Psychoterapie je relativně nový vynález lidstva. Dnes jsou stovky různých druhů terapie a každý den vyraší další nové druhy. Představuji si, že každý den také několik druhů terapie umírá. Kdybychom nechali nauku jít touto cestou míšení a každodenních změn, za sto let by byla úplně rozbředlá a nikdo by již nebyl schopen najít skutečnou esenci dharmy. Mnohokrát jsem řekl, že nauka musí být zachovávána precizním způsobem. Neznamená to, že pokud jsou lidé ze Západu více obeznámeni s psychoterapií, musí se učit dharmě psychologickým způsobem nebo nějakou metodou smíchanou s psychologií. To je jako říci člověku, který se chce naučit létat: „Ó, ty víš, jak se chodí, takže pokud ti ukážu trochu více o chůzi, potom porozumíš také tomu, jak létat.“ To je zjevně absurdní a je to jeden ze způsobů, jak se nikdy neodlepit od země.