Na špičce ledovce
První kniha je svědectvím o mém pádu na lidské dno. Rozhodnutí napsat ji vzniklo v léčbě, v době té největší krize. Slíbila jsem si, že jestli se z tohoto dosud nejhoršího bláta v životě vyhrabu, nesmí noje pocity zůstat v zapomnění. Pošlu to, co jsem prožila dál ostatním, které se ocitnou v podobné situaci. A jejich blízkým, aby věděli, co se děje s člověkem, kterého mají rádi. Pocity na lidském dně jsou nezapomenutelné. Byla jsem vděčná za každý impulz úspěchu člověka, který se od nuzného dna odrazil. Vzpomínám si na večery v léčebně, kdy jsem hledala naději v knize Anonymních Alkoholiků. Žádnou jinou naději v psané podobě jsem nenašla. A té reálné bylo hodně málo. Proto vznikla moje kniha. Je to pravdivé poselství o jedné lidské proměně. O naději, že po nuzném dnu je možné začít žít nový život. Jiný a kvalitnější než před osudným pádem. Neměnila bych. Dnes jsem za tu nejtvrdší životní zkušenost ráda.
