Vydáno: 2. října 2006 1:00
V roce 1995 se v Česku léčilo kvůli alkoholismu celkem 2340 žen (mužů bylo 6821). V roce 2004 už jich bylo 4408 (oproti necelým osmi tisícům mužů). Stoupá také počet alkoholiček hospitalizovaných s deliriem tremens.
Vidiny bílých myšek, které neexistují - přesně to si většina lidí představí pod pojmem delirium tremens. A před očima se člověku většinou ještě k tomu vybaví obrázek zchátralého alkoholika s hlavou opřenou o desku stolu.
Delirium tremens, tedy stav halucinací, který zažívají těžcí alkoholici, se podle nových poznatků odborníků čím dál víc týká žen.
"V Česku došlo za posledních deset let k vzestupu počtu pacientů s deliriem, strmější vzestup byl zaznamenán právě u žen - jejich počet vzrostl oproti roku 1995 na víc než dvojnásobek," uvádí nová zpráva psychiatrů Karla Nešpora a Ladislava Csémyho.
Ženy s deliriem nejsou žádné zkrachovalé existence, ale naopak velmi často vysokoškolačky s náročnou prací. Toto je typický příběh jedné z nich.
Pro všechny byla obrazem dokonalé ženy: inženýrka, úspěšná manažerka, výkonná pracovnice. Taky ji rodiče odmalička cepovali a vštěpovali jí do hlavy, že být výkonná je důležité.
Jenže být vždy dokonalá je v práci manažerky těžké. A tak stres všedních dnů deset let smývala podvečerní skleničkou vína. Jen tak se dokázala uvolnit a vypustit z hlavy myšlenky na práci. Léta bylo takto všechno zdánlivě v pořádku.
Ale pro samou práci jí nezbýval čas na domácnost ani na komunikaci s partnerem. Takže se stalo, že si muž našel jinou, odešel za ní a ona zůstala v osmatřiceti sama s šestiletým synem.
Podle odhadů psychiatra Karla Nešpora žije v Česku kolem tří set tisíc lidí závislých na alkoholu. A ženy rychle dohánějí muže. Poruchy vyvolané pitím se loni staly úplně nejčastější příčinou hospitalizací pacientů na psychiatrických lůžkách. Až daleko za alkoholem jsou duševní nemoci, jako je třeba schizofrenie.
"Popíjela i přes den panáky na udržení alkoholové hladiny, aby necítila absťák. Držela si ale úroveň - normálně pracovala, večer se uvolnila a popíjela tolik, kolik potřeboval její závislý organismus. Dopracovala se k množství jeden a půl láhve vodky denně," popisuje Monika Plocová, terapeutka z psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích jeden z typických příběhů ze své praxe.
Začala proto ještě víc úsilí vkládat do kariéry a skleniček vína přibylo. A už to nebyly jen večerní rozpouštěče stresu nahromaděného přes den. Po čtyřech letech samoty a práce přešla z vína na vodku.
Dnes dvaačtyřicetiletá manažerka se šla dobrovolně léčit až poté, co začala mít halucinace z přemíry alkoholu, tedy delirium. "V takovém stavu člověk vidí nejen ty známé bílé myši, ale třeba i pavouky, kteří po něm lezou, nebo třeba lidi, kteří visí na věšáku místo kabátů," popisuje Monika Plocová.
"Může to trvat dva dny, ale i dva týdny." Sama si s alkoholem užila své: než začala pomáhat závislým ženám, prošla léčebnou coby pacientka. Teď sama pomáhá druhým. Jak je těžké pomáhat jiným a vyhrát jejich boj s alkoholem, popisuje v knize s názvem Ledové stopy zapomnění.
| 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 |
|---|---|---|---|---|
| 2340 | 2602 | 2624 | 2717 | 2661 |
| 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 |
| 2896 | 2885 | 3011 | 3135 | 4408 |
Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky
