Závislost na drogách začíná častým užíváním. To vyvolává potřebu drogy cíleně vyhledávat, ať už psychologicky, či fyzicky podmíněnou. Jde o abnormální až patologický stav. Zbavit se své závislosti není nic snadného. My vám však pomůžeme.

Podáme vám pomocnou ruku

V našem zařízení pracujeme na překonání závislosti metodou psychologické léčby. Náš program pro překonání závislosti je ovšem rozšířený o intenzivní terapii, založenou na osobní rekonstrukci. Rozvíjíme také spirituální složku, abychom závislým pomohli opět nalézt smysl života. Rozvíjením spirituální složky naší osobnosti dochází k takzvané „sebetranscendenci“.

Vznik závislosti

Častým motivem k začátku braní drog a vytváření závislosti je zvědavost. Lidé mnohdy vyzkouší drogu jen proto, že chtějí vědět, jaké to je. Dalším možným motivem je stres nebo životní problémy, které člověk neumí vyřešit jinak než útěkem. Často může být iniciátorem parta, k níž daný člověk patří. Proto se nechá k drogám „donutit“.

K čemu vede drogová závislost

  • Snížení schopnosti přirozeně reagovat na běžné stimuly.
  • Ve vážnějších stádiích k narušení i základních společenských a životních činností.
  • Nakonec k selhání funkcí tělesných orgánů po jejich trvalém poškození.

Fáze drogové závislosti

Experimentální fáze

1. Experimentální

V této fázi drogová závislost začíná. Člověk je z ní nadšený, zažívá pocity, které předtím nikdy nezažíval. Má bohatší sny, nápady i pohled na svět. Vše jde lehce, nic mu nedělá starosti. Není těžké utajit, že člověk bere drogu. Pouze náznakově (časté střídání nálad, euforie, laxní přístup k problémům). Nevytvořila se ještě fyzická závislost.

V této fázi droga nedává najevo žádné negativní účinky. Člověk proto může být přesvědčený, že výroky o škodlivosti drog jsou výmysl pro odstrašení. Ani finanční zátěž ještě není tak velká, protože stačí malá dávka drogy. Vlivem drogy se navíc může dařit i lépe ve škole nebo v práci, díky lepšímu soustředění a lepší paměti. Touto fází většinou člověk nepřestane drogy brát, protože vnímá jen pozitiva.

V případě, že člověk přestane brát drogy v experimentální fázi, je u něj velmi důležitá příprava na nejrůznější těžké situace, které jej později v životě čekají.

2. Sociální užívání

Této fázi se také někdy říká „víkendové braní“. Začíná se projevovat závislost a droga již začíná být zdrojem problémů. Musí se brát pravidelněji a ve větších dávkách. Ještě v této fázi však člověku připadá, že má vše pod kontrolou. Droze se začíná přizpůsobovat denní cyklus a rovněž přátelé – závislý si začíná hledat nové přátele mezi narkomany.

Škola či zaměstnání se stávají velkým problémem. Člověk je drogou otupený a zhoršují se jeho schopnosti přemýšlet a pamatovat si. Snižují se proto pracovní či studijní výkony. Reakce se již projevují jako podivné a může narůstat absence v zaměstnání nebo škole. 

Příznaky závislosti v této fázi

Experimentální fáze
Množí se konflikty s okolím. S rodinou kvůli častým pozdním příchodům, s učiteli kvůli nepřipravenosti a únavě nebo se spolupracovníky a přáteli kvůli ztrátě společné řeči, zájmů a koníčků.

3. Každodenní užívání

Člověk již ztrácí kontrolu nad drogou a nad svou závislostí. Celý život se začíná točit jen kolem drogy, myslí jen na to, kdy si dá další dávku. V tomto období se často dostavují i finanční problémy, protože často se na závislost přijde a závislý přijde o práci. Získává různě peníze, často se uchyluje ke krádežím, podvodům nebo prostituci. Problémy dokáže řešit jen drogou, čímž se dostává do hlubších problémů. Vyhodí ho z domova, zaměstnání, kruhu přátel a ocitá se na okraji společnosti.

V této fázi se ještě mnoho lidí snaží přestat, ale nejsou toho již schopni, protože závislost je fyzická. Návrat k normálnímu životu je již velmi náročný, člověk má již jiný žebříček hodnot, přátelé a rodina ho již často zavrhla a závislost je již příliš silná.

4. Užívání k dosažení normálu

Toto je poslední fáze závislosti a často končí smrtí nebo naprostým selháním organismu. Droga již v této fázi závislému nic nepřináší, je to jen úleva od fyzické i psychické bolesti. Dávky jsou pro tělo již na hranici snesitelnosti, jsou však jedinou věcí, které jej dokážou udržet při životě.

Veškerý život se točí kolem drogy a jejího získávání. Se získáváním je velký problém, organismus je vyčerpaný a nepomáhá ani pobyt v bídných sociálních podmínkách. Člověk se neštítí udělat pro získání drogy cokoliv. Krádež, prostituci a dokonce i vraždu. 

Pokud závislý drogu nedostane, nastává abstinenční syndrom. Jeho příznaky jsou například:

Užívání k dosažení normálu

Léčba závislosti na drogách

Cílem léčby je pokud možno úplné odstranění závislosti. Nedá se toho dosáhnout najednou, léčba musí probíhat postupně, protože při příliš rychlém vysazení by mohly vzniknout zdravotní komplikace. Léčba by se také mohla minout účinkem.

Často pomůže k vyléčení také víra, která musí být ale natolik silná, aby dovedla vytlačit drogu. Celá léčba závislosti je velmi komplexní proces – jedinec, který má vytvořenou závislost, není postižen jen fyzicky, ale i psychicky. Je naprosto vytržen ze svého dosavadního sociálního postavení.

Psychologická léčba

  • Tato metoda je založená na práci v terapeutické skupině a psychoterapii. Metody je samozřejmě možné kombinovat. Psychoterapie naučí pacienta zvládat těžké nebo krizové situace bez drog. Rovněž pacientovi pomáhá zapojit se opět do společenského života. Proto je často nutné nalézt novou sociální skupinu.
  • Při léčbě se postupně snižují dávky drogy až na naprosté minimum. To pomáhá tělu, aby si postupně na drogy odvyklo a přešlo opět do normálního režimu fungování.
  • Další důležitou složkou je odstranění rituálu. S rituálem souvisí i například prostředí nebo parta, které je rovněž nutno nahradit něčím novým, co už se pacientovi s drogou nepojí.

Farmakologická léčba

  • Detoxikace: Pomalé snižování dávek tak, aby nedošlo k abstinenčním příznakům.
  • Substituce: Nahrazení návykové látky takovou látkou, která je méně škodlivá, ale zároveň se nedostaví abstinenční příznaky. Dávky této látky se zmenšují do doby, kdy je možné vysadit je úplně.