NAŠE DVANÁCTERO

NAŠE DVANÁCTERO…

1. Překonávat závislost v sanatoriu není trest, ale výzva k novému kvalitnímu životu. Závislost je bolest lidské duše, od které utíkám. Potřebuji se zastavit.
2. Neříkám, že “být mimo domov nevydržím”. Soustředím se na každý  program a snažím se v něm nalézt něco pro sebe.
3. Soustředím se na sebe a své pocity. Nebojím se o nich mluvit.
4. Naslouchám druhým. V jejich příbězích můžu potkat sám/sama sebe.
5. Závislost je únik od reality. Snažím se hledat problémy a příčiny, které mě k němu donutily.
6. Vážím si času, který strávím sám/sama se sebou. Nehledám nedostatky. V tichosti a skromnosti se učím pokoře a objevuji sám/sama sebe.
7. Děkuji, že mám ještě možnost volby.
8. Uvědomuji si, že ostuda není upadnout, ostuda je zůstat ležet. Právě vstávám.
9. Každý můj důvod proč abstinovat, tedy „žít čistý život“ je dobrý.
10. Pocit viny se snažím nahradit přijetím zodpovědnosti za svůj život.
11. Závislost je problém celé rodiny. Nebojím se pozvat své blízké na skupinu pro spoluzávislé a rodinnou terapii.
12. Abstinence je moje cesta ke svobodnému životu. Abstinence je můj nový životní styl.