Do konce života si budu pamatovat přechod roku 1999/2000. Nikdy dříve bych si nemyslela, že v jednu chvíli se můj život začne odvíjet zcela jiným směrem. Bylo mi třiatřicet let. Kristova léta? A rok 2000? Určitě je to zvláštní. Vše souvisí se vším a všechno má svůj čas. A tak se to událo i u mě.

Do svých třiatřiceti let jsem žila běžný život. Byla jsem přesvědčena o tom, že všichni lidé žijí podobný život a jinak se žít nedá. Na přelomu roku 1999/2000 jsem se ocitla v léčebně závislostí. Proč? Kombinace silných úzkostí a závislosti na alkoholu. Nemohla jsem pochopit proč se to všechno stalo. A strašně jsem se styděla. Až později mi došlo, že jsem tak dlouho dávala přednost druhým lidem před sebou, až se mi to vymstilo. Svoje potřeby jsem potlačovala a dusila v sobě. Tiše jsem utíkala do umělého světa, který jsem si utvořila pomocí alkoholu. Nastal dosud nejhorší okamžik mého života. Propad na lidské dno. Propad na nejhlubší dno sama před sebou. Jen těžko jsem si dokázala představit cestu zpátky.

Nic se neděje náhodou. Dnes vím, že mi od života přišla výzva v té nejtvrdší podobě. Dosud jsem neposlouchala své pocity, které mi řikaly, že je v mém životě něco špatně. Tak mi to život předestřel jinak. Pochopila jsem to, co mi chtěl říct. Je to téměř šestnáct let. Jsem vděčná za tu vnitřní sílu, která mě ponoukla poslouchat sama sebe.

Začala jsem jít cestou srdce. Objevila jsem v sobě spoustu krásných věcí, o kterých jsem dřív nevěděla, nebo jsem je potlačovala. Objevila jsem lásku k lidem, intuici a zcela jiné prožívání lidského života. Našla jsem svoji duši a sílu pomáhat ostatním. Bez pokory k životu a neměnným skutečnostem v něm, bych to nedokázala.

Intuice mě zavedla k práci s lidmi. Snad právě proto, že jsem našla východisko z pro mě tehdy  bezvýchodné situace. Vznikl ve mě potenciál navádět na uzdravující cestu lidi, kteří na tom jsou tak, jako jsem byla tehdy já. Točí se v bludném kruhu závislosti, který souvisí s ostatními bludnými kruhy jejich dosavadního životního stylu. Vše je jak má být. Můj život má smysl a já se ho snažím probouzet v druhých.

Klientům závislým na návykových látkách se věnuji od roku 2001, kdy jsem nastoupila do Psychiatrické léčebny Bohnice jako terapeutka na oddělení závislostí v ústavní léčbě. Tady jsem působila 10 let, poslední leta jako hlavní terapeutka. V roce 2008 jsem založila doléčovací centrum ALMA v Praze, avšak srdce mě táhlo stále k jádru řešení problému závislosti, do pobytové léčby. Napsala jsem čtyři motivační a autentické knihy z oblasti závislostí.

V roce 2010 jsem získala od MZČR specializaci adiktologa, t.j. specialista v oboru návykových nemocí.

Ve stejném roce jsem na základě zahraničních zkušeností s léčbou závislosti na návykových látkách vytvořila systém intenzivního pobytového programu pro překonání závislosti v délce trvání třicetitří dnů. Postavila jsem ho na osvědčených a odzkoušených zahraničních principech velmi obdobného modelu této léčby v zahraničí a také na základních principech, které vnímám při léčbě klienta nejdůležitější.

V roce 2011 jsem založila soukromé zařízení – terapeutický Dům Moniky Plocové v Praze. Systém intenzivní pobytové léčby v délce trvání třiceti tří dnů jsem rozšířila o nové programy pro rodinu a blízké závislého člověka, intenzivní stacionární a doléčovací programy, programy pro lidi v krizi, terapie s dětmi.

S rozvojem domu v Praze se mi otevřela brána k existenciální terapii. Součástí léčebných programů se tak stala terapie poruch prožívání (úzkosti, depresepanické stavy, krizové situace, pocity nesmyslnosti žití, pocity bezvýchodnosti a vyčerpání, ztráty smyslu života). Existenciální terapie mě zaujala. Začala jsem se v této oblasti vzdělávat.

Dalším střípkem mozaiky mé léčebné koncepce se ukázala komplexní terapie pro rodinu, partnerství a vztahy. Přijde -li rodina s problémem včas, je možné zabránit nejen mnohým daším rizikům, ale i závislostem. V rámci rodinných sezení se dají i mnohé “bezvýchodné” problémy řešit, což vykazují naše výsledky.

Důležitou součástí našeho zařízení je terapie s dětmi. Potřebnost těchto terapií vyplynula z mé letité zkušenosti v podagogické a poradenské činnosti. Smysluplnost těchto setkání pak vyzařuje z radostných dětských očích, které v rámci terapií zrcadlí úlevu od prožívaného problému. Zkušenosti a praxi v práci s dětmi i rodinami jsem si prohloubila studiem VŠ – speciální pedagogika a vychovatelství a jeho úspěšným zakončením.

V roce 2016 jsem založila druhé pracoviště “Centrum Moniky Plocové“, kde pracujeme s klienty ambulantně a s týmem zkušených terapeutů jim pomáháme překonat závislost a žít svobodně. V tomtéž roce došlo k propojení ambulantního centra s pobytovým zařízením Dům Moniky Plocové. Vzniklo tak Branické sanatorium Moniky Plocové, jehož prioritou je celistvá komplexní péče s odborným, sebezkušenostním a psychosomatickým přístupem.

Těším se na vše nové, co mi život přinese… Těším se na práci s lidmi, kteří moji pomoc potřebují…

Vaše Monika Plocová